mám jméno po dědečkovi, kterého jsem měla moc ráda. Mně se moje jméno v dětství nelíbilo, až když jsem zjistila, že stejně nikdy nezapadnu do stáda, tak nemusím mít ani "stádní" jméno, začalo se mi líbit. Ale dceru jsem po sobě nechtěla. Ale v třetím těhotenství jsem neměla energii na boje. Navíc mi asi hormony lehce zatemnily mozek, měla jsem obavu, že kdyby dcera měla špatnou výslovnost, bude se jí to blbě říkat, ale nějak mi nedocvaklo, že já mám špatnou výslovnost a budu mít 100x denně problém No co, tak Oldřišce říkáme Oluška