Ale jí nic nechybí, Beremi. Ona prostě žere. Už má zakázané si strkat věci do nosu (strká tam jenom prst), tak co nemůže vdechnout, zkouší sežrat. Stella má ve školce strašně moc luštěnin, už si na to i učitelky stěžovaly, takže u ní to chápu a tyhle věci jí nenutím. Nám ostatním jo, je to levné, je to zdravé, jsou to sacharidy a bílkoviny zároveň, tak žádné vymýšlení a takové chilli con carne je prostě dokonalá záležitost.

Nesnáším Silvestra, nesnáším ty dělobuchy kolem. Nemám sebemenší problém s organizovaným ohňostrojem, který pořádá město nebo který si rodina pustí na zahradě, všichni jsou v bezpečné vzdálenosti a koukají na barvy, ale to, co se děje u nás, to je hnus. Celý včerejšek se tady střílelo, čím hlasitější rána, tím lepší, barvy žádné, jenom ať to nejlépe vybije okenní tabulky. Několikrát jsme až doma poskočili, jak to prásklo, ložnici máme do hřiště, které je lemované barákama do tvaru U, takže se tam ty rány drží. Opravdu hnus, naštěstí má Stella tuhé spaní a Zoe je flegmouš.

Holky drahé, přeju vám, ať tenhle rok stojí za to. A tentokrát ať to zvládne v tom pozitivním smyslu.