Rekla bych, ze to mohlo byt uplne o necem jinem, nahromadene emoce a darek, ktery nesedl uplne na 100%, byl jen takovy posledni spoustec, posledni kapka.

Po mne syn jednou mrstil vztekle darkem - mnou vlastnorucne vyrabenou cepici. Pritom vedel,
ze jsem mu ji delala, chtel ji, tesil se na ni. Ale ze pry chtel PRESNE v tech barvach, jako jsem udelala drive manzelovi - jedna ze tri barev byla totiz jina, jednak proto, ze mi dosla a jednak, aby mu sla k bunde... Pravda, byl mladsi (4 roky), popovidali jsme o prijimani darku, o tom, co jeho rekce s darcem udela a presto cepici bojkotoval jeste nekolik dni. Dnes nenosi jinou. Tehdy bych rekla, ze jsem to nejvic nezvldla ja - fest me to toz mrzelo a trochu jsem i zareagovala podrazdene.