Moje matka se rozhodla problém domácího násilí řešit vlastně až když on už odešel jinam a jen tak se vrátil jí rozbít ústa, protože se "nechovala jak měla". Do té doby si to nechávala líbit mnoho let, děti neděti. A k tomu, aby se sebrala a došla ty podlitiny co měla přes celá záda ukázat doktorce a pak nahlásit na policii, jsem ji musela donutit já, po té co jsem ho fyzicky vykopla z bytu. Policajti se s ní vůbec nechtěli bavit, dokud jim neřekla, že to má sepsané od doktorky. Následné přestupkové řízení byla také spíš komedie, ke které se nedostavil, ale vrátit se znovu už si potom netroufnul. Moje zkušenost říká, že dokud vidí naději na udržení vztahu, tak po sobě nechají šlapat. Až když se vztah rozpadne, nebo skoro rozpadne z jiného důvodu, seberou odvahu to řešit.