Nechtěla jsem rozpoutat debatu na téma stupně krvavosti a krvelačnosti v Knihách Knih, i když je to debata zajímavá

Chtěla jsem jen poukázat na to, jak dokážeme šmahem odsoudit něco, o čem víme houbeles a udělat tak ze sebe totální blbce.

Ač mám mj. z religionistiky titul(ek), také bych si zaručeně spletla některé dobře vybrané pasáže Bible a Koránu, už proto, že jsme v rámci výuky obojí podrobně četli.
Četli - neumím nazpaměť a přiznávám, že z Koránu jsem toho většinu zapomněla, protože to velmi splývá právě se SZ a ještě starší literaturou

Je dobré také znát, co z čeho vycházelo, kdy přibližně to bylo napsáno, kolik to může mít autorů, co mohou jednotlivé texty a jejich části znamenat...
Prostě u toho myslet hlavou.
Někdo si dokáže na knize Job vysvětlit či přijmout příčiny zla na tomto světě, někdo si pamatuje jen to, jak Job leží na hnoji, remcá a Bůh mu spílá


Nicméně tento výzkum vystihuje podstatu nejen současnosti.

Umění šmahem odsoudit něco, co neznám, nikdy jsem neviděl, neumím a ještě si nechat namluvit, odkud to, co kategoricky odsuzuji, pochází