Áááá, Co se kde děje, když spíš, doma mám! Od Hostáně, z roku 1947. Měla jsem to docela ráda. Jako propagandu jsem to nikdy nebrala, poplatné době je to hodně. Netušila jsem, že je to takový skvost

No naši mají doma všelijaké kousky, nemyslím, že by to kupovali, ale leccos dostali z práce jako dar od ROH, ke Dni žen apod, ještě jsou tam věnování... Dneska to vyznívá skoro jako ostuda. Většina těch děl je na půdě, občas jsem to prohlížela, něco jsem četla, k největšímu počinu - Kak zakalilas stal - jsem se nedostala a už asi nedostanu.

Z padesátých let tam měli nějakou údernou knížku pro děti o holčičce, kterou maminka poslala k tetě na Kladno, protože se o ni nemohla starat, už ani nevím proč (nezaměstnaný otec?). Tetin první počin byl, že děvčeti ostříhala vlasy nakrátko, asi se jí o ně nechtěla starat. Dívka s krátkými vlasy byla takový zjev, že nebožačka v nové škole trpěla takovou šikanou, že chtěla utéct (?). V tvrdém prostředí mezi horníky a jejich dětmi se však brzy zocelila a i spolužáci ji přijali, když ukázala smysl pro odříkání a tvrdou práci. Uáááá. Nepamatuju si ani název, ani autora, jen že dívka se jmenovala Pavla.