Copak šaty, ale ta pasáž, kdy mají Kája se Zdeňou den před svatbou a jdou se projít natajno
do lesa, vyděšená paní nadlesní, když to zjistí, běží za nimi, aby snad neprovedli něco neředloženého a pak dojatě pozoruje mezi stromy, jak ty nevinné děti sedí na pařezu a povídají si.
Taky mě zaujalo, jak Káa se Zdeňou zavírali svoje děti za sebemenší prohřešek na několik hodin do tmavé komory