Timura, Odvážnou školačku a Čuka s Gekem jsme četla a líbili se mi. Stejně jako Bobeš a Mikeš.
Říkali mi Leni se mi líbilo, ale bylo neuvěřitelně pochmurné a pak jsme k němu už nevrátila. Druhý díl mi přišel slabší, ale agitku jsme tam tenkrát nevnímala, ona byla tak všude kolem nás, že si ji člověk neuvědomoval.
Stodůlky jsem měla ráda, agitku si tam nepamatuju.
Gabru a Málinku bych ráda dala dceři, ty doma nemám, strašně se mi tam líbily obrázky.
Káju maříka jsme četla, ty první díly se mi líbily, těm dalším jsme moc nerozuměla, byla jsem malá. Zpětně mi Kája přijde spíš jako robot než jako dítě a nesnáším ho. Dceři ho zcela jistě číst nedám.
Broučky jsem jí zkusila číst, když byla malá, ale byla jsem otrávená "neustálým modlením", snažila jsem se to vynechávat, ale pak byl problém, aby to vůbec dávalo smysl, tak jsem ji založila hluboko do knihovny.