Vzpomínám na Jánošíka a Annu Proletářku. Ne, že by to byly mé knihy oblíbené, ale že mě po přečtení šokovaly různými "nečekanými podrobnostmi". Já jsme už před jejich čtením věděla tak obecně "o čem to má být" (výklad byl samozřejmě době poplatný velmi), ale šokoval mě skutečný obsah - u Jánošíka to, jak třeba v rámci toho známého a propagovaného "bohatým bral chudým dával" upálil dvě ženy v chalupě a další drsné násilí. U Anny Proletářky jsem byla u vytržení z toho, že se taková "socialistická hrdinka" nechala naprosto nezodpovědně zbouchnout na schodech - přišlo mi, že snad ti, co ty knihy určili jako povinnou četbu, je ve skutečnosti nečetli, jinak by je nemohli předepsat