A kde je ten dům? Město nebo venkov? Jak velký pozemek? Tvůj manžel by raději odešel, je to možnost, ale ono zemí, kde to bude lepší, není až tolik, a i tam by vás čekala razantní změna životního stylu (kvůli ropnému zlomu i kvůli tomu, že nebudete jediní, kdo se tam pohrne).

Přiznám se, že se taky pomalu vnitřně smiřuju s tím, že se svět radikálně mění víc, než jsem čekala - resp. se to dění, které bylo někde na světě vždycky, plíží blíž až do naší bezprostřední blízkosti. Snažím se na to dívat s nadhledem, nejen ze své vlastní pozice, ale globálně, že všechno zlé je k něčemu dobré. Pravda je, že se chováme jak kobylky, množíme se, naše energetické potřeby rostou, země přestává být schopná nás uživit. Ono je vlastně třeba to zastavit, a tak přicházejí nové a nové nemoci, přírodní katastrofy a války.

Co můžeme dělat, jak můžeme ochránit svou rodinu? Můžeme se cíleně adaptovat na nové podmínky, a tím zvýšit své šance, že to zvládneme (původně jsem napsala "přečkáme", ale vlastně si nemyslím, že to bude dočasné). Bezpečněji bude na venkově, nebo v menších městech, a hlavně tam budou širší možnosti obživy (s přiměřeně velkým pozemkem). Taky je dobré připravit se na to, že nebudou pohonné hmoty, elektřina, voda, zemní plyn (opatřit si vlastní studnu, kotel na dřevo, dřevo,...). Bude důležité upevnit sousedské vztahy, vzájemná výpomoc bude důležitá, možná se rozběhne směnný obchod... Sama jsem zvědavá, co se bude dít, na ten tah k soběstačnosti se vlastně i těším, ale na druhou stranu pevně doufám, že se bezprostředně nesetkáme s násilím.