Umami, tak třeba syn to tedy zrovna jako slavnostní okamžik vůbec nebral, bral to spíš stylem "když to musí být, tak to nějak vydržím"...vůbec nebyl nadšený z toho množství lidí, co tam bylo, z toho, že jsme čekali ve frontě a že to bylo neznámé prostředí....ani první školní den pro něj nebyl zase nějak extra důležitý...jako škola mu jde, chodí tam celkem rád, ale to je tak všechno...když jsme vybírali aktovku, tak to bylo stejné...bylo to v červnu vybral si oblíbený motiv, rychle vyzkoušet a už si šel po svém... aktovka pak ležela doma bez povšimnutí na polici až do září...jen když ji někdo chtěl vidět, tak ji tedy přinesl, ale nijak netoužil po tom, se s ní nějak chlubit...