Ano, s touhle metodou s lidma pracuju (spíš ženy a děti, chlapi to o emocích moc neradi, i když výjimky se najdou), ale je to celý soubor věcí, co jsem se naučila během života, ze všeho jsem si jakoby vzala to, co mi na tom připadalo důležité a potřebné, třeba u téhle metody automaticky používám prvky z kineziologie, ta je známější a přijímanější, ale z mé zkušenosti mnohem méně účinná - jako metoda tedy.

A pak to chce od lidí velikou důvěru - svěřují se s těmi nejtajnějšími a nejsilnějšími věcmi.

Pokud bys chtěla, mrkni se na ta videjka (bez znalosti těch bodů a principu, na kterém se pracuje by to takhle nadálku nešlo) a pokud bys chtěla, ozvu se ti...ale až později večer.

Co se dá dělat i bez fráziček a popisu emoce je třeba "televizní terapie", to je hodně zajímavé a taky poměrně účinné. Člověk si u nějakého filmu všimne, že je hodně dojatý (negativně) - většinou to bývají podobná témata - opuštění dítěte, opuštění parterem, pocit beznaděje, nešťastná láska - všichni známe takové ty dojemné scény, u kterých se brečí...každý má to "své" téma - stačí v tomhle okamžiku (negativního) pohnutí jen poťukávat dané body...jen tak, beze slov pořád dokolečka...emoce odejde a pokud to člověk takhle párkrát opakuje, může si vyřešit i to, co je na takovou scénu u něj v podvědomí navázáno.

To samé třeba pro velkém rozčilení nebo nějakém jiném negativním prožitku, které zrovna probíhají - někdy stačí při té emoci jen po´tukávat...pokud to enjde na těle (což ve společnosti moc nejde ), stačí pak po stranách prstů u nehtového lůžka...končí tam ony meridiány. Pro mě to není tolik účinné, ale aspoň něco , než se zbytečně bát nebo nervovat.

lidi kolikrát s úžasem sami říkají, jak ty jejich pocity mizí - strach, vztek, bezmoc, hněv a nenávist...čekají tedy, že budou nahrazeny protipólem - láskou, štěstím, radostí (až je to očekávání legrační) - něčím pozitivním, ale tak to není. Vznikne neutralita - klid, pokoj - odejde to prostě a člověk je neutrální, "prázdný", klidný, je pak na něm, co si "tam" dá na to prázdné místo...