Mně tedy přijdou ti dojíždějící manželé strašně legrační.
Jako, že bez taťky se ani neuprdnu.
Pokud mám sólo program, snažím se dát protějškovi spíš také volno než povinnost hlídat hodinky, aby se pak přimotal někam mezi přivínělé radostné spolužačky, nezřídka falešně zpívající a vroucně objímající, hodinu mě zvedal ze židle a následně byl všemi pomluven (realita třídních srazů)