Val, myslím, že bysme s manželem jeli s tebou. Ale já bych teda řekla rovnou, že už taky nemůžu, ať jede ten tvůj hlavní trasu, jestli chce. A můj chlap by se přidal. Pak by jel kilák před náma, já bych byla nas.aná, že nás nenechal jet samotné, že teď jede sĺo. Ale to on dělá furt. Jdeme s děckama na procházku. V čele je MM, 200-500m za ním já řvu na něj, ať počká a 100m za náma děcka, na ty řvu, ať jdou. Prostě pohodička. Nikdy je nepopohání on, nikdy já nemůžu jít svým tempem, vždycky se musím obětovat. On si to sice taky naplno neužije, ale nemusí řešit neustále děcka. A já už ho mám plné zuby. Taky bych chtěla aspoň chvilku žít za sebe.