Já se to neučila. Dlouho jsem neuměla se bránit a byla ta hodná. Pak mi ruply nervy a začala jsem na někoho řvát, a uvědomila jsem si, že prostě nechci všechno akceptovat, jak si kdo na mě kde vyskočí. Ideální to není, protože se umím bránit jen, když už toho je moc a pak jsem jako tygr. Raději bych velmi mírně a důstojně odvětila, že mám jiný názor než dotyčný a velmi klidně a důrazně hájila svá práva. To nebudu umět nikdy. Mě vylítně tlak, srdce až v krku, před očima červeno a kolikrát dotyčnému stačí, že se mi to ve tváři mihne, i když v závěru třeba nic neřeknu (i to se mi stane).