Hele:

PLNÝ SVĚTLA

Kolikrát jak jindy vzal jsi čepici
a cigaretu jako věrnou družku?
Když telefon zazvonil v milici,
popadl v koutě připravenou pušku

a jako voják, nemyslil už na nic,
jen na rozkaz, jenž udělen byl stroze,
a jako kdysi při střežení hranic,
v ty dny už vůbec nedal pušku k noze.

Bděl, jako ona bděla. Držel stráž.
A dějiny už našly nová slova.
Krev netekla. Ty, puško, vzpomínáš.
To zvítězila pravda dělníkova.

To zvítězila pravda dějin třídy
a on ji zdvihl jako první květ.
To práce vyšla z otroctví a bídy
a mění všecko - člověka i svět.

Tenkrát byl Únor, mráz, a přece kvetla
ulice naše jako jarní den
i puška byla nástroj plný světla,
kterým byl dělník více svoboden.

Světlo
Jan Noha
Československý spisovatel, Praha 1950