Liško - nelze soudit u dítěte, co z něj bude, ani když není momentálně agresivní.

Další problém vidím v tom, že ADHD (což je dost nová diagnóza, takže to asi nemáš diagnostikováno od dětství a v dospělosti je to poněkud problém), podobně jako autismus, vůbec není jednoduché diagnostikovat a specifikovat a existuje skutečně jen velmi málo odborníků, kteří to dokážou.
Ten zbytek si pouze MYSLÍ, že to umí, nebo je jim to jedno.

Co je stará vesta, že děti s JAKÝMIKOLI psychickými poruchami (nebo i děti vedené příliš liberálně, bez hranic, nebo děti, kterých si v dětství nikdo nevšímal) si s sebou do života nesou následky a je jen na rodičích a odbornících, aby ty následky byly co nejmenší. Sám se z toho nevylíže nikdo.
Aby z malého psychopatíčka nebo třeba zneužívaného nebo třeba i jen sociálně vyloučeného dítěte, vyrostl sám od sebe zcela bezproblémový jedinec, je téměř vyloučené.
Ale netřeba se děsit - kdo má kliku, i bez pomoci se dítě vylíže třeba jen v celoživotní noční pomočování, k závislosti na alkoholu, cigaretách, čokoládě, partnerovi..., ke schizoidním tendencím (např. schizoid kutil ), ke gamblerství, ke sklonu otevírat se sektám a šarlatánům či násilnickým ideologiím, k obdivu k Bohu, bohům, buddhismu - k někomu, kdo dává nejistému řád, jistotu, jasná pravidla, kdo dává nebo alespoň předstírá zájem či lásku o jedince...

Takových je většina. Skutečných nebezpečných lidí a agresorů se rekrutuje méně, ale bohužel i tak je to dost - a to známe ofiko jen vrcholek pyramidy. Skutečný rozsah psychického, fyzického a sexuálního zneužívání, je obludný a nezaznamenatelný.

Ještě je docela fajn, když to vybublá jen třeba do kouření nebo kousání nehtů.

Ovšem dětství - od miminka - a výchova se na člověku podepisuje, ať chce nebo ne, nebo se před tím snaží zavírat oči.

Článek má nablblej už nadpis - nejen takové děti bez léčby/kompenzace vyrostou v kdovíco (a můžeme si hodit korunou, jestli se budou jen dloubat v nose a uších i na recepci, bát se pavouků, sebepoškozovat se nebo budou třískat starou a strašit děti).

Výzkumné metody a vzorek respondentů nekomentuji - prostě dětství je pro dospělost a schopnost žít, strašlivě důležité a my se musíme postarat o to, aby naše děti měly dětství co nejspokojenější - minulost se v současnosti řeší blbě a měla by se řešit jen v okamžiku, kdy jde o víc než kouření či dloubání se v nose, nebo když nás budí ze spaní - jinak je lépe energii napřít směrem na děti