Tož pokud se nikdy nenaučil násobilku "zpaměti" (=jakýkoli způsob, který mu umožní nepřemýšlet nad postupem, ale rovnou to "vystřelit"), tak to začal na počty dlabat daleko dřív, než v páté. Doučovala jsem takto "ztracené" (někde cca ve druhé obecné) děvče k maturitě, a odmaturovala, ovšem ta propastná neznalost základů mi působila závratě.
Konkrétně u té násobilky ale nejde jen o to zpamětné učení, ale vůbec o představu "velikosti" čísel a jejich vlastností. Je to fakt úplný základ, který pak při počítání člověku umožní vidět na první pohled, zda výsledek, ke kterému jsem došel (nebo ho střelil od boku) je vůbec možný, pravděpodobný... Bude ho to brzdit ve fyzice, v chemii, v jakýchkoli výzkumech (tj. i v biologii), statistické zpracování dat mu bude španělskou vesnicí (taky problém), přijímačky z matiky problém... Bych skoro řekla, že i teď ještě by stálo za to tu násobilku docvičit. S kartičkama a pomůckama pro mrňata. Určitě něco je (nevím, moje děti shodou okolností chápaly ještě před 1. tř. i zlomky, ale to bylo pod tlakem nemoci, při které se taková povědomost hodně hodila).
Pokud je v matice chlapec pomalý, tak značnou díl odpovědnosti může mít ta násobilka (nevím, co se počítá v sedmičce, ale asi je součástí kdejakého příkladu), a je pak dle mého naprosto v pořádku, že má za pět, protože to není za "pomalost", ale za to, že neumí základ
Ovšem to jsme už dost daleko od známkování prvňáka