Já bych byla ráda, kdyby se více vyskytovaly p. uč. Hapalové. Ta totiž dávala jedničky a to jen proto, že musela. Děti učila chodit do školy s nadšením, dávala jim takové úkoly, které všechny děti zvládly (bystřejším těžší, pomalejším jednoduché), aby zažívaly úspěch. Učila děti, že ve škole se sedí a pracuje, nechvátala s výukou... Prostě žádná křeč a drama, hlavně, aby děti měly ze školy dobré pocity. Dospělí ji často brali za pošáhlou, ale děti ji milovaly. Prosily ji, aby je nechala po škole
Byla to taková paní Láry Fáry. A bylo jí jedno, jestli stihnou v první třídě všechno podle osnov nebo něco ne. A přestože jela vlastním tempem, děti se všechno stihly naučit a dokonce měla větší podíl pozdějších vysokoškoláků.
My máme pana učitele (má ho už druhá dcera), který sice není přeborník na práci s nadprůměrně nadanými, ale pomalejší děti naučí perfektně a je spravedlivý, nemá mazánky a vyvrhele. To mi taky vyhovuje. A ač je považován za přísného, zatím nepřinesla dcera ani dvojku. Co není na jedničku, to neznámkuje.