Liško, u nás dost podobně. Snažím se být tolerantní a uklízím, uklízím, uklízím. Každý máme jinou toleranci a každý máme něco, co ten druhý může považovat za krámy - manžel kdejakou technickou pitomost, já knížky a jiné věci. Protože bych sama hodně prskala, kdyby mi chtěl muž dělat probírku v tom, co považuji za důležité, snažím se nedělat totéž jemu a jenom upozorňovat na nutnost neskladovat to, co se má vyhodit a jen se to odkládá. Co mi silně leze na nervy, to je neschopnost ukládat věci na jejich původní místa, protože pak se - jak už jsi psala - buď pořizují pořád nové, nebo nejsme schopni nic najít. Jsem ráda, že nebydlíme v paneláku .