Liško, já to dělám takhle. Stejně jsem to z 95% já, kdo uklízí, takže co já řeknu, to platí. Já si můžu dovolit mít krabici dva měsíce v předsíni, protože se čeká, že já ji odnesu do sklepa. Muž ani děti by nevěděli kam, nebo by jí plácli prostě za dveře a čau.
Takže, pokud já jsem ten, kdo určuje pravidla výskytu věcí v bytě a nikdo jiný to neřeší, buzde to prostě podle mého.
žádné "ale mami, já nutně potřebuju 40 plyšáků přes noc uprostřed pokopjíčka".. se nekoná.
Když řeknu, že se vyklidí regál v komoře, vždycky jsem to já, kzterá půjde, vyhází ho a věci tam pak zpět narovná. Takže ostatní budou dodržovat moje pravidla, protože svá nemají.
Se s nima neseru....oznámím "je třeba udělat to a to" a buď si udělám dle svého, nebo trvám na dodržování mých pravidel. Vytíráš kuchyň? Ne? Ale já většinou a kuchyň se vytírá v pátek, protože já, která to dělám z 99% jsem tak řekla. To, že ty mi to slíbíš, ale neuděláš ani za tři dny je k ničemu. Takže to buˇď udělej, jak chci já, nebo to nedělej vůbec, ale odměna nebucde. A servis taky ne.

Mladší si dokonce přizpůsobila komoru ke svému hraní...nathala si tam stolek z balkkonu, peřinku z panenek, mtraci z dět. postýlky... přes den tam "bydlí". A bude tam bydlet, pokud si tam bude udržovat pořádek. Jak zjistím, že tam madam hází haraburdí, protože je to prostě komora, má po srandě, zruším během půl hodiny klidně postýlku i stoleček.