Liško,
jsem nadšená a dá se říct (s nadsázkou), že mi ta knížka změnila život. Jedu podle ní už tři týdny a je to skvělé, skvělé.
Ale včera jsem měla těžkou krizi. V té knížce je totiž, co se spolubydlících týká, doporučeno, že člověk nemá na jejich věci vztahovat ruku , ale že má jít příkladem, že ostatní se přidají, až uvidí, jak je příjemné žít v nezakrámovaném bytě. Zpočátku se mi zdálo, že MM docela spolupracuje - vyhodili jsme starý kufr (napůl v legraci jsme se s ním rituálně rozloučili a poděkovali mu, že nás provázel na cestách) a další věci. Ale jak se postupně propracovávám bytem, zjistila jsem, že zdrojem toho zakrámování je manžel a jeho zvyk strkat věci do různých skříněk a šuplíků bez jakéhokoli systému. Potom neví, co kde má, a když tu věc potřebuje, tak koupí novou a zas ji dá jinam. Grrr. Včera jsem mu to řekla a několik těch věcí ukázala, ale on to nevzal dobře a dost jsme se kvůli tomu pohádali.
Nemám tedy jinou radu, než jít příkladem, svoje věci a věci, za které mám "zodpovědnost", např. nádobí, ložní prádlo atd. si dát do pořádku a na jejich věci vyčlenit místo, ať si tam třeba shnijou. Já třeba MM vůbec nelezu do nářadí, ovšem včera, když jsem objevila mezi čistícími prostředky dvě poloprázdné plechovky ředidla a tři skládací metry, ječela jsem.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, zkrátka tímhle teď žiju.