"když já si právě myslím, že věřit v existenci absolutní Pravdy je dost "vošajslich", protože pak to může taky vyústit (neříkám, že u Tebe) ve snahu všechny ty, kteří věří trochu jinak než já, zadupat do země."

jo, to se samozřejmě může dít. zároveň jsem zažila snahu zadupat mě do země od lidí, kteří si zakládali na své "toleranci", protože jsem si dovolila věřit a říkat, že Ježíš je jediná cesta k Bohu. Takže ona i taková ta "všeobjímavost" dokáže být vlastně dost nesnášenlivá. Tedy se domnívám, že v té víře v absolutno to nutně netkví.

"S tím srdcem... já myslím, že i my pohani dokážeme rozlišit, jestli nám na našem rozhodnutí opravdu "štymuje" všecko"

Však taky je v Bibli napsáno, že i pohanům dal Bůh svědomí :) Zároveň tam ale je, že srdce člověka je zrádné.

"Ostatně já zas věřím tomu, že ani u věřících tomu není jinak, že to, co vnímáte jako hlas té Pravdy, je v podstatě stejně jako u nás pohanů konglomerát vašich zkušeností, výchovy k tomu, co je správné..."

Tak ještě bych ale k tomu přidala tu Bibli - to je pro mne dost podstatný zdroj a základní vodítko.
Samozřejmě je potřeba nejen si ji jednou přečíst a myslet si, že mám "splněno". Je to celoživotní snaha o porozumění kontextu a toho, jak co aplikovat.
Mě třeba fascinuje, jak lze v Bibli často najít zdánlivé protiklady - např.
na jedné straně, že spaseni jsme jednou pro vždy, když se rozhodneme následovat Krista, na druhé straně, že do spasení vrůstáme a je to tedy proces; nebo že jsme spaseni z víry, ne ze skutků - a na druhé straně, že víra bez skutků je mrtvá... jen dva příklady z mnoha. Řadu lidí to tedy znervózňuje, ale mě to fakt baví :)