Podvědomě možná, podvědomí nemám úplně pod kontrolou
Ale vědomě určitě ne, s mamkou jsem to téma kdysi nakousla, když šlo o chování sestry k jejím dětem, ale moc se mi do toho nechtělo a nechce. Já jsem takový srab, který před konfliktem radši uteče než aby mu čelil, a nemám úplně odvahu otevírat staré rány, aby hins odtekl a ony se pořádně zhojily. Takže rodiče samotné do toho netahám, beru odpuštění jako čistě osobní akt nezávislý na tom, zda si dotyční uvědomují, že ublížili. Oni taky nejen ubližovali, měli a mají mě rádi
. Vlastně ve světle této diskuse musím konstatovat, že jsem měla docela pěkné dětství