Manžel v osmdesátých letech bydlel s babičkou, která byla blázen permanentně, ale když ji to chytlo, tak honila děti na chalupě se sekerou a v paneláku s nožem, že je zabije. Věděla, že není už rychlá, tak dokázala sedět, dělat, že spí, a když kolem ní prošlo dítě, tak zaútočila. Až na jednu zlomeninu a jednu bodnou ránu v zádech to přežili fyzicky bez úhony, ale nebylo to tím, že by se je nesnažila zabít doopravdy. Tehdy to taky musel vědět celý panelák a nestalo se vůbec nic. Nikdo to nenahlásil - ani doma ani ve škole. Tohle je úplně normální a nejspíš se to děje i dnes.