A v tom je právě ten nejvězší průser. Místo toho, aby jí vedli a ukazovali, jak to tady vlastně chodí, tak byla v takové pěkné zlaté klícce, kde se jí všechno nosilo až pod nos.
Článek jsem četla a otřáslo to se mnou právě v tom smyslu, když jsem si uvědomila, že si tady podobným způsobem sami vychováváme svou vlastní další generaci našich děti. Všechno obstaráme za ně, všude je vozíme, aby jim cestou nikde nikdo neublížil, nikam vlastně sami pořádně nesmějí. A pak se divíme, že by chtěli víc a jsou "nevděční".
A zase zpět k té Nigerijce - proč by si to nevzala, když se jí to nabízí a vzít si to může? Zvlášť po tom, co si zažila doma. Mně by to bylo žinantní, ale já jsem byla jinak vychována a taky jsem nezažila to, co ona.