Část se určitě "naředí" - ale moc bych nedoufala. Všimni si, že na západě stále funguje víc setrvávání v přirozených a relativně uzavřených komunitách (a je to do značné míry pochopitelné), dochází k radikalizaci druhé, třetí generace - právě těch, kteří už vyrostli v evropské kultuře, vystudovali... V první generaci se nebude dít téměř nic - nepředpokládám, že by velké procento evropských žen chtěla za manžela uprchlíka, který sotva ovládá jazyk, je kulturně zcela jiný, zatížen vazbami a traumaty spojenými s původní vlastí, rodinou... a kromě toho se jen velmi obtížně uplatní na trhu práce. Něco jiného je "sexuální turistika" nespokojených dam během letní dovolené a něco jiného je vzít si někoho takového domů a udělat z něj součást své rodiny. A další generace budou stále více zatíženy kumulujícími se pocity zklamání z toho, že Evropa se nestala tím vysněným rájem, jak se jevila, dokud byla jen cílem cesty, ale ne realitou. Pořád tak nějak čekáme, že sem jdou lidé, jejichž mentalita je vlastně stejná jako naše, ale není - sžívání nebude vůbec jednoduché a v proces promíchání společnosti bych moc nedoufala. Podívej se na to, jak za desetiletí došlo k "naředění" u romských komunit nebo vietnamských komunit... smíšených manželství je na tu dobu vzájemného soužití málo - a ve většině měst žijí tyto komunity poměrně uzavřeně. Ať už je to preferencemi té či oné strany, zůstáváme stále víc vedle sebe (a mnohdy spíš nuceně, než dobrovolně)než spolu.