Přidat odpověď
Lady, mně naprosto nevadí, chodí-li kdo v burce, šátku, mnišském hábitu, minisukni nebo čemkoli jiném. Co mi vadí - a to velmi zásadně, je to, když já jsem ochotna respektovat a uznávat druhé v jejich projevech i náboženství, ale není mi přiznána stejná úcta a respekt. Ať chodí muslimská žena zahalena, jak je jí nebo jejím zvyklostem libo, ale odmítám, aby se na mě někdo díval jako na levný kus masa, protože takto oblékaná nechodím. Ať se muslim necítí znevážen ve svém náboženském přesvědčení a považuje jej za nejlepší pro sebe samého, ale ať stejně tak respektuje mé náboženství, nepohrdá mnou, nepovažuje za své právo urážet a znevažovat mé přesvědčení, nebo se nepokouší prosadit, aby mělo jeho náboženství výsadní postavení a respekt jiný, než všechna ostatní náboženství a jejich projevy... a tady asi narazíme, viď? Ne protože by měl islám nutně ve všech podobách expanzivní charakter, ale protože tam, kde je náboženství nedílnou součástí života a kde je založeno na nekompromisním uznávání jednoho jediného Boha, tam je vždy obtížné uznat i jiná náboženství a je třeba k tomu ujít dlouhou cestu. Ani křesťanství to až tak dobře nezvládá - a to má vývoj poněkud delší...
Předchozí