Přidat odpověď
Liško, problémem je, že běžný člověk nemá několik set let k dispozici, aby si řekl, ono se to přežene. Pokud někdo žije v období náboženského útlaku, pak mu vize, že jeho praprapravnuci se nakonec vzájemně s novým náboženstvím nějak vyrovnají, je houby platná.
Dejme tomu, že se tady nedostane nějaká radikální větev islámu k moci, ale i tak - jsme sekulární společnost, přestože se to tak mnohým nejeví, je tady poměrně velká náboženská pluralita. Dobrá, abrahámská náboženství se nějak snesou, nakonec žádné z nich ženám nepřiznává rovnocenné postavení s muži a v žádném z nich ženy nerozhodují téměř o ničem. Co příslušníci jiných náboženství, která leží v žaludku islámu (a nakonec i křesťanům) daleko víc? Co lidé bez jakéhokoli vyznání, kteří mají taky horší postavení než příslušníci jakžtakž akceptovaného křesťanství a judaismu? Jak se budou rostoucí muslimské komunity vyrovnávat s nimi? Myslíš, že to bude na klidný mezikulturní a mezináboženský dialog? Do Evropy neputují kultivovaní akademikové ochotní nad kafíčkem nebo čajem podebatovat o náboženských odlišnostech a vzájemné toleranci.
Předchozí