Pampelo, juvenilní justice je stroj na peníze, živí tisíce lidí - všichni ti sociální pracovníci a dohlížitelé, advokáti, soudci, psychologové, kteří vypracovávají posudky na objednávku, pěstouni, provozovatelé dětských domovů, což jsou soukromé a církevní(!) subjekty.
A užitečných idiotů, kteří byli přesvědčeni o prospěšnosti práce pro Systém, je také třeba, aby se kola točila, systém se udržoval v chodu a generoval peníze. Vypadá to jako fantasmagorie, že se tomu se stěží uvěřit, ale z toho, co se mi o tom podařilo načíst věřím,že to není daleko od pravdy.

BV je organizace pracující pod legislativní i finanční záštitou státu. Výsledkem je ovšem soukromý zisk.
Barnevernet má v každé obci samostatný úřad, který je zřizován ze zákona. Obce ho musí financovat, ale moc peněz nemají, stát jim přispívá jen málo. Pěstouni jsou placeni státem a tak pokud úřad, který má povinnost nejprve pomoci rodině, přeskočí tuto povinnost a rovnou předá děti do péče, nemusí nic platit. Systém je ale nastaven tak, že nemá žádnou kontrolu, což je alarmující. Pokud se Barnevernet jednou rozhodne (a spolupracující instituce jsou všechny na něj napojeny), není už kam se obrátit.
Cizince mohou ochránit vlastní státy (bohužel praxe je ve většině jiná), ale norské rodiny se už z toho uzavřeného okruhu dostat nemohou. Lidé profitující ze sociálního systému se podle norské veřejnoprávní televize, která se rovněž tématu věnovala, také vzájemně kryjí. Například psychologické posudky, které vypracovali dva psychologové a které rozhodly o osudu rodiny, vypracovali dva lidé, kteří spolu v té době žili. Myslím, že to, co tušíme, je jen špička ledovce.