Mám asistentku ve třídě.
Je tam díky jednomu dítěti, ale pracuje se všemi podle potřeby, je to moje pomoc. Pro dítě je pomocí i to, že asistentka odlehčí mně, a já mám víc času a prostoru věnovat se tomu dítěti.
Já jsem ten kdo řídí činnosti ve třídě. Směrem k dětem platí stejně to, co řeknu já, jako co řekne asistentka. Pokud se v nějakém rozhodnutí neshodujeme, tak to řešíme mimo děti a s tím, že spíš jako upozornění pro příště.
Nechávám si od asistentky i poradit, někdy má fajn nápady, které mně v tom fofru nedojdou.
Asistentka neznámkuje ani jinak nehodnotí, ale já si od ní nechávám říct, kde komu s čím pomohla, abych mohla dotvořit celkový obrázek toho, co mám před sebou, myslím tu práci těch dětí.
Od příštího týdne se mi snad už konečně povede zrealizovat dělenou výuku, kdy asistentka bude mít určitou skupinu dětí s jinou prací, než budu já dělat s ostatními. Mám rozdělené skupinky tak, aby se každé dítě dostalo k asistentce 1x týdně v matematice a 1x v češtině, ti nejpotřebnější pak v obojím 2x týdně.
Myslím, že máme dobrý tým, ale taky se mi loni stalo, že jsem měla několikrát pocit, že mi začíná sahat do mých kompetencí a překračovat ty své. A to jsem se cukala hodně, až jsem sama sebe překvapila
.