Četla jsem recenze na Amazonu (i ty negativní jsou zajímavé). Zaujalo mě, že autorka žije sama, pravděpodobně ve velmi malém bytě. Pár čtenářů je přesvědčených, že má OCD. Jestli jsem to pochopila správně, věci vyhazuje, nikoli nabízí nebo dává k recyklaci. Akceptuji, že si s věcmi každý den povídá a děkuje jim (jiná tradice nahlížení na neživé předměty), ale pak mi není jasné to vyhazování bez jiné alternativy.
Vyhazování fotografií a účtů nekomentuji.
Myslím, že vychází ze stejných principů jako Flylady (ta také začíná vyhazováním) a další autorky podobných knížek.

Myslím, že obecně je důležité akceptovat myšlenku, že vzpomínky mi zůstanou, i když to 20 let staré tričko/svatební šaty vyhodím/daruji, že si doma nemusím schovávat dary od známých, které nepotřebuji, nebo mi doma jen překáží, a věřit si v tom smyslu, že věci typu "to by se jednou mohlo hodit, i když to teď nepotřebuji" si v budoucnu budeme schopni koupit a nemusíme je roky pro jistotu schovávat.

První krok je mít rád sám sebe a rozhodnout se, že věci nestojí za to, by mi kazily život (když se kolem mě hromadí).