Nejsnazší je vzdát se něčeho, co jsme si zatím nepořídili, tedy spíš možnosti to využívat/mít. Nikdy jsem neletěla letadlem. Nemáme TV, mikrovlnku, myčku, sekačku. Koukáme jen na pořady v archivu nebo internetu, ohříváme na plotně nebo v troubě, nádobí myjeme ve dřezu, trávu sekám kosou a srpem. TV a mikrovlnku jsme kdysi od někoho dostali, ale dali jsme je pryč, protože je nechceme, podobně z principu kosím kosou, ale dovedu si představit, že kdybych dostala myčku, už bych se jí nechtěla vzdát. Dokud jsme neměli auto, dokázali jsme se bez něj obejít. Za svobodna v Praze to sice bylo snazší než teď se 3 dětmi na vesnici, ale že by to úplně nešlo, to zase ne.
Mám ek. stopu dlouhodobě hodně nízkou hlavně proto, že nás bydlí hodně v malém bytě/domě a autem málokdy jedu sama, málo jíme maso. Mám ji takovou, že by nám Zeměkoule tak akorát stačila, kdyby ji měli všichni stejnou a dál jsme se nemnožili.
Jet 600m na motorce pro chleba mi, promiň, připadá jako rozežranost
. Máme to do školy 1 km, škola začíná brzy ráno a já musím kromě jednoho školáka vypakovat a hnát s sebou ještě předškolačku a v kočáře batole. Auto beru, jen když vyloženě nestíháme nebo když pak rovnou někam jedu.