Mám to, za posledních deset let, jak na houpačce. Jeden čas jsem vůbec už na psýchu nemusela, bylo mi fajn..... Pak jsem ztatila zase práci, bojujeme s penezma a trochu s rodinou, letos na jaře jsem zase šla.....
Beru teď Citalec, ale mám pocit, že už je zas všechno fajn....ale není. Mám hodnýho chlapa, konečně normální rodinu a zase to drhne jinde. U rodičů. Nikdy jim můj partner nebude dost dobrý. Snůška všech nesmyslů, které si za týden vymyslí, co všechno dělá špatně, co všechno nemáme, jak se "neumí postarat"... Přitom partner do nás vrazí celou výplatu... Mrzí mne to. NIkdy nedokázali ocenit mou snaho, že se konečně po nepovedeném manželství roků plácí se v tom, konečně mám někoho, kdo se mnou není jen proto, aby si na mě léčil svoje komplexy, ale má nás opravdu rád.
Pravidelně si po návštěvě u našich musím lupnout prášek, protože bych nespala tři dny.Mozek mi to nedovolí.