Přidat odpověď
A to já bych si to tedy s tím rýčem rozmyslela.
Pana Valkýra neznám, ale je mi ho dost líto, stejně tak jako Valkýřiny maminky a teď už i dcery.
Protože jak se asi žije s vědomím, že člověk, který by měl být můj nejbližší nebo jeden z nejbližších, mě nejen že nemá rád, ale dává mi za vinu všechny věci, které se mu v životě nepovedly a považuje mě za studeného hajz.la, který vždy a za všech okolností myslí vždy jen na sebe a jehož životní ambicí je ho neustále deptat.
Ale myslím, že dle popisu i třeba pan Valkýr musí být dost nešťastný člověk, který se z objektivního pohledu nedopustil ničeho nečestného ani hrozného, nevěry ani ničeho takového. Ano, měl nějaká očekávání, která nebyla a ani nemohla být naplněna, ale měl je opravdu bezezbytku taková jen on sám, nebo to bylo spíš "myslím, že si myslíš"? A byl při jejich vyžadování skutečně tak nekompromisní a když mu nebylo vyhověno, tak se zatvrdil?
Už nějakou dobu si říkám, jak se asi žije jemu po Valkýřině boku?
A jak se žije její mámě, je to opravdu taková studená bezcitná sv.ně, jak ji Valkýra popisuje, povrchní a anetická, které záleží jen na tom, "co tomu řeknou lidi" a svou dceru má úplně na salámu?
A myslí si Valkýřina dcera opravdu všechno to, jak ji tu Valkýra popisuje?
Předchozí