Chlapi jsou někdy na ty "ženské zbraně" a "ženské boje" poněkud tupí.
Manžel mě po svatbě dost štval tím, že se neustále zastával jedné slepice, co ho balila. On si toho nevšiml, mně nevěřil a považoval mě za žárlivku. Pořád měl pocit, že jí, chuděře nevinné, křivdím. Fakt nám zkazila prvních pár měsíců po svatbě. Pak mu to nějak docvaklo (asi najela na tvrdší strunu) a od té doby manžel odmítá i jezdit na školní srazy, že by ho zas otravovala. A ona by otravovala, minule mi podrážděně řekla, že neví, proč jedu na sraz já, že mám doma hlídat děcka, aby mohl na sraz on, že ho od školy neviděla
.
Takže bych tak rychle nebalila, byla bych příjemná a v pohodě, nekomentovala... Občas bych se někde zdržela, občas se vrátila víc "vyfiknutá", než obvykle. Předem bych se zeptala, jestli zas pojedou na kola, a když jo, tak by se mi ulevilo, prostě: "To je fajn, mám nějaký program, tak aspoň ti nebudu chybět.".... Kdyby mu to nedocvaklo a nedošlo k nějakému jeho snažení, vybodla bych se na něj. To by totiž znamenalo, že jsi mu volná.