Se starší se nemusím učit vůbec, má samé jedničky, je v šesté třídě. Snažím se jí vtloukat do hlavy, že např. referát by mohla udělat celkově rozšířenějí a zajímavěji, ale marná snaha...dostala z něj 2, tak možná příště si dá říct. V první měla problém se čtením, spíš psychického rázu, uč nic neříkala, ale vzala jsem jí do ppp, tam řekli, že má dyslexii, že musíme trénovat každý den. Nebyla to pravda, jí ta diagnoza sama o sobě pomohla, že se psychicky spravila, nic jsem netrénovaly.
Druhá holka není tak bystrá ani snaživá, spíš velmi lenivá, tam mi dá problém jí donutit, aby udělala to, co má, nic navíc fakt už nezvládáme. Zajímavý je, že v první mne překvapila, nemusela jsem ji nutit do ničeho a zvládala perfektně, od druhé začaly problémy se zapomínáním. Myslím, že velký vliv má učitelka a motivace...učení na komisionální zkoušky jsem přežila jen zázrakem....
Znám maminku, která se učí s dcerou nad rámec a musí na ní dohlížet, smam říká, že má jedničky vydřený....
Se mnou před 30 lety se tedy nikdo neučil, zvládala jsem v pohodě, neměla jsem pokaždé samý, ale vyznamenání ano. Vím, že někdo se doma drtil a stejně měl trojky na výzo. Já pak měla zase problémy na vysoký, že jsem nebyla zvyklá se učit, první rok jsem teda padala na hubu. tak nevím, co je lepší, asi zlatá střední ...plnit DÚ a sem tam něco navíc, když nění jasno, případně motivovat rozvíjení v oboru, který dítě zajímá.