Podívala jsem se teď na 4. díl 3. série pořadu Čtyři v tom a musím říct, že mě Česká televize příjemně překvapila, jak se jí podařilo ukázat divákovi opravdu přirozený porod, a to navíc v kontrastu s porodem, který sice tady v ČR leckdo za přirozený považuje, ale teď možná uvidí ty rozdíly.

Pavla se rozhodla porodit své druhé dítě doma (ve Velké Británii) se dvěmi porodními asistentkami, z nichž jedna o ni pečovala po celé těhotenství a zřejmě byla i u předchozího porodu. Ta bohužel nestihla dorazit včas a ta druhá, jí neznámá, ji rušila (např. nerespektovala, že má zrovna bolestivou kontrakci), tak ji prostě umlčela rázným "Schut up!", po domluvě ji pak nechala zkontrolovat tep dítěte, ale dál si rodila svými vlastními silami a svým vlastním tempem, v poloze, která jí byla nejpříjemnější, přesně věděla, co se v jejím těle děje, nikdo jí nemusel říkat, jak a kdy má dýchat a tlačit, dítě porodila, položila si ho na své tělo a hladila ho, rozzářila se radostí a přivítala ho slovy "Ty jsi tak krásný!", dítě se přisálo, po zbytek dílu zůstalo v nepřetržitém kontaktu s matkou. Vše proběhlo v příjemném přítmí, porodní asistentka do kamery vysvětlila, že klid, teplo a miminko u prsu jsou pro spontánní a bezproblémové odloučení placenty nejlepší. Krásný porod, jen to sousto placenty bych si odpustila :)

Kateřina je lékařka a porod mimo zdravotnické zařízení považuje za nezodpovědný. Rodila v porodnici, která prý patří k těm vstřícnějším, a skutečně se k ní personál choval s respektem, měla soukromí. Nicméně druhou dobu porodní už ležela na zádech, motalo se kolem ní pět lidí v bílých pláštích, kteří ji instruovali, jak má dýchat a tlačit, nastřihli ji, dali injekci (asi oxytocin na posílení stahů?). Dítě se narodilo za plného světla, lékařka opticky zhodnotila, že je v pořádku, a z vlastní iniciativy ho položila na hrudník matce. Matka na dítě pomalu ani nepohlédla a nepromluvila (hladila ho po hlavě), její první slova patřila zdravotníkům - vyzvala je, aby si dítě vzali na ošetření. Její pocity nebyly tak zjevně radostné, její obličej vyjadřoval spíše úlevu. Ošetřené, oblečené a zabalené dítě dali do náruče jeho tety. Lékařka Kateřině sdělila, že pokud nebude krvácet nebo mít jiný problém, mohou čekat na placentu i hodinu, ale to že je extrém, že se budou snažit, aby byla venku za čtvrt hodiny, a ještě ji "uklidnila" slovy, že pokud by se to nepodařilo, vyndají ji manuálně v narkóze. Po nějaké době (hodině, nebo čtvrthodině?) dostala Kateřina injekci oxytocinu. V další scéně je dítě v inkubátoru a dozvídáme se, že má infekci (ne že by mělo nějaké konkrétní potíže, zjištěno z odběrů) a dostává ATB, K. je nešťastná, že nechce moc jíst (krmí ho stříkačkou) a že s tím nemůže nic dělat.

Je tu někdo, kdo ten pořad viděl a stále ještě nechápe rozdíl mezi vaginálním a přirozeným porodem?