Čirou náhodou jsem objevil tyhle stránky a tak jsem se rozhodl napsat sem svůj příběh.

Žili jsme se ženou 7 let, máme spolu syna, kterému je dnes už 16, nic nenasvědčovalo problémy, ale jednoho dne se prostě naprosto beze slova sebrala, sbalila si věci a utekla, neozvala se mě ani synovi nic, neřekla kam jde, později jsem se dozvěděl přes mojí tchýni, že se vrátila zpět do jejich domu, protože si našla jiného muže. Mají velikej barák se zahradou, se synem jsme tam často jezdili a já jsem chtěl nějaké vysvětlení, ale nic rozumného mě neřekli.

Občas jsme jeli s malým za babičkou ale manželka si dávala vždycky strašný pozor aby okamžitě vyklidila pole a my dva jí neviděli. Syn byl z toho hodně špatný. Po letech tyhle návštěvy čím dál tím víc řídly, tchýně stála na straně bývalé matky a taktéž všechno příbuzenstvo. Nikdy jsem žádné informace proč se na mě a hlavně na syna vykašlala nedostal. Aby toho nebylo málo, tak se před 2 lety věci ještě víc zkomplikovali, ukázalo se totiž, že můj syn....no, prostě že je na kluky, řek mi to když mu bylo 14 a tchýně to odněkud ví taky a od té doby máme oba dva nadobro zakázaný vstup do jejího domu, bylo to vážně hrozné, sice prý můžeme na zahradu a po čase by snad i mě pozvala dovnitř, kdybych přišel sám ale já na tohle už prostě nemám nervy a ani to nemám za potřebí. Nejhorší je, že proti nám tchýně teď poštvala skoro celou svojí rodinu, moje bývalá žena (už 9 let jsem jí neviděl) se mi úspěšně vyhýbá, tchýně nekomunikuje a místo toho nás oba dva se synem pomlouvá jak v rodině, tak mezi přáteli. Syn je z toho hrozně špatnej, jak kvůli babičče tak kvůli tomu, že mu utekla máma. Všichni naši známí se na nás vybodli, vím, že to asi ani nepůjde nijak řešit, jenom mě to od ní hrozně mrzí.