Ráda bych odpověděla na dotaz paní, která se bála porodu a požadovala jeho ukončení císařským řezem. Na Vánoce 2002 mělo na svět přijít naše vytoužené miminko. Měsíc před porodem jsem byla hospitalizována v nemocnici s vysokým tlakem, otoky a bílkovinou v moči. Lékaři mě přesvědčovali, že císařský řez pro mě bude lepší. Měla jsem měsíc na to, abych pana primáře přesvědčila, že chci rodit normálně, a to se mi taky povědlo. Císařský řez jsem měla naplánovaný na pátek 20.12.2002, večer před tím mi na vlastní žádost rozjeli porod čípkem. Bohužel když mi praskla plodová voda, porod nepostupoval tak, jak by měl, hlavička ne a ne sestoupit. Po 4 hodinách porodních bolestí jsem se šupem ocitla na stole a protože dceři začalo v bříšku zlobit srdíčko, císařský řez mě neminul. Věřte, že je to zkušenost, bez které bych se ráda obešla. Krom toho, že císařský řez může být rizikový jako každá velká operace, je to taky pěkný záběr na psychiku a fyzičku. 2 dny jsem ležela na JIP a svoji dcerušku viděla poprvé až 15 hodin po porodu. Kojení se v porodnici nezdařilo vůbec, protože nejen že k přiložení nedošlo do 30 minut, ono k němu nedošlo ani do 48 hod. Zkuste si pak bez jakýchkoliv zkušeností rozkojit sebe i dítě! Z nemocnice jsem byla propuštěna 8. den. Chodit tak, abych si nepřipadala jako invalida, se mi podařilo až po 14 dnech a když jsem se po měsíci poprvé dokázala na posteli přetočit ze zad na bok, připadala jsem si jako vítěz. A teď si představte, že v téhle situaci musíte kojit dítě a starat se o to, abyste minimálně vy - když už ne manžel - neumřela hlady. Chápu váš strach z porodu, já ho měla taky, ale jelikož jste - jak píšete - nikdy nebyla v nemocnici, nevíte, do čeho chcete vlézt tím, že se dobrovolně hlásíte o císařský řez. Držím palce, abyste vše zvládla, ať už to dopadne jakkoliv.
Jitka