Lenko,

ale on nikdo nevěděl, o koho se jedná. Mluvila jsem obecně ke všem, jako bych ani já sama nevěděla, kterých se to týká. Neřekla jsem, tady máte papír, abyste to mohli změnit. Takže pokud se dotyčný rozhodl nepodepsat, mohl dál zůstat skrytý a nikdo by to nevěděl, jen já a on.

Stejně jako na mě tlačili v jiné věci, ať řeknu, koho se týká jiný problém. Rovnou jsem prohlásila, že pokud si myslí, že se to týká jejich dítěte, ať přijdou, a já jim to buď potvrdím nebo ne, ale nebudu říkat nic nahlas.

Doteď taky nikdo z rodičů neví, ke kterému dítěti máme asistenta. Rodiče toho dítěte si to nepřáli, tak to tak prostě je. Nevědí to děti, nevědí to rodiče, vím to jen já, to dítě a jeho rodiče.

Na druhou stranu, pokud nejde jen o jednoho, dva rodiče, už kvůli úspoře času musím některé věci hodit do pléna, protože říkat 3x a víckrát totéž je prostě časově náročné. Navíc těm, kterých se to týká, to dává prostor si to rozmyslet, rozhodně více, než když to na ně vybalím z očí do očí. Považuji tento způsob "mluvit ke všem" za méně nátlakový.