Já jsem teď ocenila elektronickou žákovskou, kde jsou i úkoly. Kupodivu, učitelé to prý chtěli sami přidat, asi jim to připadá snazší. A mě se líbí, že nebudu muset shánět spolužáky, když malej onemocní.
Já ti rozumím v tom, že na druhém stupni už by děcko mělo mít jakousi zodpovědnost. Ale jsou to pořád děti, takže je potřeba je k tomu vést, učit je to, ale holt je to dlouhej proces. Hodně jsem třeba ocenila, když mi učitel volal kvůli náhlé změně v přístupu dcery první rok na NG. A nevolal aby žaloval, ale proto, abych jako matka věděla, že je něco špatně. Pokud by nad tím mávl rukou, že je to její mínus, tak bych nemohla říct ani popel, ale ten telefonát nám pomohl zabrzdit problémy.
My máme zase doma problém s tím, že syn je nekomunikativní. Například si nedokáže vzít kontakt na spolužáky, nedokáže jít za učitelkou a vyřídit méně běžné záležitosti. Prostě je to nad jeho síly, součást jeho diagnózy. I tak ho postupně s pomocí učitelů posunujeme vpřed, ale je to o nervy.