cairo, teď už by to zvládli, protože mají zkušenost.
Právě.
Když byl syn malý, měl syn dys na ntou. Navíc byl sice hodně inteligentní, ale v praktickém životě mimo. Psycholožka nás učila, abychom s nim denně procházeli určité modelové situace, co by dělal, kdyby.
Takže jsme spolu hráli hru na to, že zapomněl, ztratil klíče, že jsme se zdrželi někde déle pryč (nebylo ještě tolik mobilů), kdyby začalo hořet, kdyby se sestře něco stalo v určitých situacích, kdyby se právě vyboural na kole, kdyby ho chtěl někdo násilím posadit do auta....
Byla to docela fajn hra a když se pak do určité situace dostal, vzpomněl si na nějakou variantu. Fungovalo to, i když ne 100%.

Nedávno jsem našla článek ÚAMK o něčem podobném, jak má řidič trénovat mozek, jak by se zachoval při nehodě (jde o setiny vteřin rozhodování). Takže když člověk jede v autě, měl by si občas "připravit", kam by skočil do příkopu, kdyby někdo nebezpečně předjížděla atd...
Nebo si představovat, že přes silnici stojí TIRák napříč, když už víme, že nedobrzdíme - to bylo třeba zajímavý, protože psali, že je potřeba postavit se na brzdu a na maximum snížit rychlost a pak bourat do kola kamionu, nikdy mezi kola - pod něj....a další vychytávky. Tvrdili, že tyhle simulace pak rozhodují o rychlých a správných reakcích a jo, věřím tomu.

Tak proč ne v běžném dětském životě?
Já jsem si i jako dítě dovedla poradit poměrně rychle a správně, kolabuju až pak , naše děcka zatím taky, možná lidi vede nějaký instinkt.