Přidat odpověď
Míšo a Fík, není to tak. Původně byly kornouty určené právě tomu konkrétnímu dítěti, vůbec ne na rozdávání, byl v něm i malý dárek pro dítě a sladkosti.
Tento zvyk se k nám dostal z Německa. Jde původně o saskou tradici, která se postupně rozšířila do celé země a později i k nám, hlavně do pohraničí. Na některých místech se s tím nesetkáš vůbec. Dětem se kdysi /po roce 1810/ říkalo, že na stromě zvaném kornoutovník, který se nachází v zahradě pana učitele, rostou cukrové kornouty. je to takový test šklní zralosti, kdo dosáhne na kornout je připrvený na školu. Kornout tak vlastně symbolizoval školní zralost dítěte. Rodiče samy doma kornout připravili a tajně ho donesli do školy. Později se tento zvyk v Německu v některých krajích prošel vývojem a kornout rodiče daly dětem doma a dítě si ho neslo do školy. Byl to dárek pro něj, asi jako na Mikuláše naplněná ponožka nechaná za oknem. Dalším impulzem ke vzniku této tradice byl pravděpodobně zvyk v židovských komunitách v Německu dávat dětem v den, kdy dosáhly zralosti na studium Tóry, sladké pečivo ve tvaru písmen jako upomenuti slov žalmu: „Dein Wort ist in meinem Munde süßer als Honig“ (Tvoje slovo je v mých ústech sladší než med). Nežidovské děti tak místo toho začaly dostávat kornouty, které také obsahovaly sladkosti.
Předchozí