Libik, odhaduju, že je ti nějak přes 45? Gynekoložka mi v tu dobu moc nevěřila (tělesná schránka vypadá ještě celkem slušně), ale hormony byly jasné. Můžeš si i koupit test a sama si orientační vyšetření z moči udělat. Nebo se domluvit u doktora.

Zároveň bych taky myslela na to, že už máš toho prostě všeho dost a jak se vlastně manželův stav zlepšil (i když ne úplně a stále nevíš, o co přesně jde), tak si "můžeš dovolit" lehce odpadnout ty. Brala bych to jako přirozenou reakci organismu, jsi člověk, ne robot.

Jinak k mému přechodu - nespcecifické přiznaky, zdaleka ne návaly, o kterých se píše všude, spíš špatné spaní, něco jako "rozechvělost". Racionální myšlení mi ale myslím zůstalo (teda nevím, co by řekla rodina))

Jo, spolu s úbytkem hormonů se mi zvedl jinak celoživotně nízký tlak. Různé potíže můžou být i z toho, to si asi taky ohlídej. Léky na tlak zlepšily to, co jsem prožívala jako přechodové potíže.

Protože to mám tak, že s hormony jsem opatrná, zvládla jsem to bez nich, prostě jsem si řekla, že naše matky je taky nebraly, že tím projde každá a tak tím projdu taky. Čímž nechci říct, že u někoho hormony nejsou na místě, to je určitě individuání, jen já je nemám jako první volbu.