Mamčo, už jsem ti to jednou psala. Ano, tvůj syn je zřejmě velice problémový a stojí tě hodně sil. Je však otázkou, zda většina problémů nepramení z toho, že ty po něm stále vyžaduješ dospělé chování. Jestli je mu 17, tak je teprve na prahu dospělosti a těžko se může chovat stejně rozvážně jako ty nebo tvůj partner. Jaký máš vztah s partnerem? Je to dobrý vztah, nebo je stejně vratký a tudíž nejistotu a nestabilitu tvého dospělého vztahu přenášíš na ostatní děti? Několikrát jsi zopakovala, že už svému synovi nedáš kus ze své energie, protože ji vyčerpal, oproti ostatním dětem. Víš, to pro něj není moc pěkná perspektiva. I když rozumím, jak to myslíš, tak z venku to působí, že tvá láska není bezpodmínečná... Zní to taky dost vyděračně... něco ve stylu - ať si tě převezme někdo další, už ti nedám ze své pozornosti a energie ani kapku... Tohle ho může velmi znejistit a může to být kořenem k x jeho problémům. Nevím, jak bych se cítila, kdyby mě v 17 matka odklidila ke strýci. Možná to řeknu tvrdě, ale jsi matka čtyřech dětí, tak bys měla být schopná být matkou všem dětem, i těm bezproblémovým. Jestli máte malé bydlení, proč se nesnažíte o větší? Celé je to divné... odstěhovat vlastní dítě a ohánět se tím, že už stál moc energie a že se nevejdete do bytu atd. To, že se tam nevejdete, přece není jeho vina. Promiň, ale mezi tvojí labilitou a labilitou tvého syna není moc rozdíl... Jenže tebe nikdo z domova nevyhazuje, ať to mu říkáš jakkoliv.