Přidat odpověď
No, ke změně pohlaví se vyjadřovat nemůžu, prostě s tím nemám zkušenosti, ale co se puberty týká, nechápu, proč je pro některé diskutující něco jako zaklínadlo, které všechno omluví a puberťák má teda nárok se chovat jakkoliv, zatímco rodič musí být pouze trpělivý, vstřícný a chápavý, nevyžadovat nic a být chápavý i k tomu, pokud ho puberťák fyzicky napadne, hlavně ho tedy bezpodmínečně milovat a tím se vše vyřeší.
V 17 jsem maturovala a od 18 jsem pracovala, tehdy jsem bydlela u rodičů a normálně jim přispívala z mého platu na domácnost. Jasně, že jsem se s nimi kolikrát neshodla, ale nedovolila bych si být na ně sprostá ani je nijak urážet, jinak bych byla odstěhovaná velmi svižně. A mně samé říká širší rodina, že jsem k dítěti velmi tolerantní, ale základní respekt a slušnost a dodržování nějakých povinností (škola/práce) od něj očekávám i v pubertě. Jinak ať se stěhuje a žije po svém. Puberta není nemoc.
Předchozí