Na základě mnohých doporučení jsme se s manželem vydali také do Týnce. Bohužel musím říci, že jsem se tam příliš dobře necítila - bylo to tam jak v Praze na Václavském náměstí, všude spousty lidí, jediná energie, kterou jsem vnímala byla od nich a to: neruš a vypadni! Nemohla jsem najít místečko, kde bych se cítila "volná" a mohla vnímat a meditovat, jako ostatní. Mé rozpaky z toho, že jsem asi nějaká divná, když nic pozitivního necítím vyřešil manžel, když zcela přesně, ale na rozdíl ode mne nahlas popsal totéž, co jsem cítila i já. Než jsme odešli, chtěla jsem si přečíst alespoň text při vstupu - ani to nebylo možné. Neustále se tam někde tlačili lidé... Uvolnění, mír, teplo a pohodu jsme našli až u menhiru (Pastýř)...