Mám dvě děti. První syn je velmi společenský, nemá problém se školkou, s kolektivem, s hlídáním. Druhý je odmalička mamánek. Je mi neustále v patách, někdy má dny, kdy mě hledá po bytě, jakmile mu zmizím z očí, běží za mnou i na záchod. Jsem neustále s dětmi sama, manžel je v práci, babičky naše problémy nezajímají a děti hlídat nechtějí, obzvláště ne mladšího. Takže vlastně nikdy nebyl nikým hlídaný, je jen se mnou a případně s tatínkem. Nevím, co mám dělat. Já sama ho nemůžu odnaučit závislosti na mě. Občas se vyskytne situace, kdy opravdu potřebuji, aby byl s někým jiným, třeba když musím k doktorovi a podobně. Snažím se víc zapojovat tatínka, ale ten je skoro pořád v práci. Teď se mi naskytla příležitost dát malého dvakrát týdně do dětské skupiny. Je to jen na dvě a půl hodiny, ale bojím se, jestli to vůbec zvládne, když teď spouští sirénu v okamžiku, kdy zmizím z dohledu. S učitelkami jsem mluvila a řekly mi, že je to časté a že to zvládne. Mám to risknout, nebo mám ještě počkat?