Pavlo, koukal jsem na tvůj popis situace a na tuhle diskusi, ale připadá mi, že odejitím z toho místa celkem nic nevyřešíš.
Počítej s tím, že i potom se budeš muset stýkat se svým ex a jeho partnerkou, i potom budeš řešit vztah mezi nimi a synem, i potom budete sdílet společné známé a rodinu. To, co tebe bourá, je ta blízkost a neustálá konfrontace s tím co se stalo - že od tebe odešel (nebo ty od něho) a že si našel jinou.
To ale znamená jen to, že jsi s tím konfrontovaná natvrdo a koncentrovaně, a ne s odstupem, jako kdyby jsi bydlela jinde. Ten odstup si ale budeš muset jednou stejně vytvořit. Nemůžeš žít až do konce života v konfrontaci se svým ex (tedy můžeš, ale ne jako příčetná osoba).
Ten potřebný odstup je ale realizovatelný jen ve tvé hlavě. Všechno utrpení, které prožíváš taky vzniká ve tvé hlavě. Ty problémy mezi tebou a tvými spolubydlícími by se daly v pohodě řešit lepší komunikací (typu: promiň, ale tahle židle, co jsi si vzala z terasy, je moje, dám si na ni polštářek, aby jsi ji příště poznala, ok?). Chápu, že to pro tebe není jen tak možné, protože jsi zraněná jak svým ex, tak touhle ženskou. Ale i od toho zranění můžeš mít distanc.

Když ti tady kdosi psal, že ti v tom žádný psycholog nepomůže, nevěř tomu. Ve skutečnosti, dobrý psycholog by ti pomohl zpracovat to co se stalo, a naučit se pracovat s tím, co se děje. Pravda je že tohle asi nikdy nepřestane bolet. Ale pravda je taky to, že s tou bolestí můžeš zacházet různě, a že jí nemusíš dovolit, aby ti škodila. Takhle na dálku se to nedá řešit, ale v kontaktu s dobrou pomáhající osobou by jsi to vyřešit mohla.

Ani nepíšeš, jestli máš někoho, s kým by jsi si o tom mohla povídat. Pokud by to byl někdo, kdo v tobě nebude živit silné emoce, takové to, Já - Můj - Mně, mohlo by ti to hodně pomoct.

Pokud nikoho takového nemáš, zkus si alespoň hodně všímat toho, co se ve skutečnosti děje.
Když máte konflikt, je to tím, že oni jsou tak zlí lidé, nebo je to spíš nedorozumění a slabá komunikace násobená předchozí křivdou?

Když je tvůj syn radší u ex, není to tím že se k němu chováš jinak, protože jsi plná nevyslovených emocí?
Když tě přemáhá silný hněv a zoufalství, co přesně to způsobilo? kde je počátek? Je to ta situace, nebo něco pod tou situací, nebo něco ještě pod tím?
A jaké to bude mít následky, když uděláš, něco...? Když se nějak nevýhodně narychlo odstěhuješ, když si rozhážeš vztah se svým synem, když se emočně zablokuješ? Zkus si dát pozor, ať se pod vlivem okamžitých emocí nevydáš cestou, která pro tebe bude v budoucnu hodně nevýhodná.

Teď jsi s touto situací konfrontovaná nablízko, asi brutálně, ale pokud se od toho budeš snažit utéct, v naředěné a míň zřetelné formě s tím budeš konfrontovaná stejně.
Jednou se to nějak usadí. budeš třeba už bydlet jinde, tvůj syn bude dospělý, ty budeš mít dobrého partnera. Ale teď s tím musíš dobře pracovat, aby budoucnost byla dobrá. Tu práci za tebe nikdo neudělá, ale můžeš najít někoho, kdo ti s ní pomůže.

Hodně štěstí.